Prolog:
Od malička jsem žila v malé vesničce nedaleko Kalifornie. Už jako
desetileté dítě jsem milovala kreslení, pořád jsem něco čmárala na papír. Kvůli
mé nemoci, kterou jsem měla jako předškolák jsem nastoupila na základní školu o
měsíc později. Už od první chvíle jsem věděla, že v kolektivu oblíbená
nebudu. Všichni už měli kamarády, jenom já jsem zbyla sama. Navzdory všemu jsem
si našla kamaráda, který se časem stal mým nejlepším, Damian se jmenoval. U
holek jsem nikdy moc oblíbená nebyla, braly mě za “zvláštní holku, která
přišla do školy pozdě“. Táta mi vždycky říkával: „Victorie, až budeš velká,
spoléhej se jen na sebe.“, tak jsem to brala vždycky, nikomu jsem nedůvěřovala
natolik, abych mu řekla své nejtajnější tajemství, dokonce ani Damianovi. Když
mi bylo nejhůř, vzala jsem si do ruky tužku a na bílý skicovací papír jsem
začala kreslit své pocity. Postupem času jsem zjišťovala, že lépe mi jdou
portréty. Někdy jsem je prodávala před domem, na malé dřevěné židli, která se
každou minutu chystala rozsypat. Zanedlouho, v mých čtrnácti letech
onemocněla a poté zemřela má maminka, která byla mou největší oporou, přestala
jsem kreslit. Uvnitř jsem cítila prázdno. Jediný, kdo mi v tu dobu pomohl,
byl Damian a můj táta. Když mi bylo sedmnáct, uvědomila jsem si, že už nechci
zůstat v té malé vesničce, chtěla jsem něco dokázat, prostě jsem chtěla do
velkoměsta. Přemýšlela jsem, vymýšlela jsem si různé plány do budoucna, začala
jsem znovu kreslit. Jenom já, papír, tužka a příroda kolem. Moje nejmilejší
místo byla velká louka, kde poletovali motýli, tekla úzká řeka, její šepot mi
zní v uších dodnes. Bylo pro mě překvapením, když tatínek přišel ke mně do
pokoje a řekl: „Promiň, že jsem Ti nic neřekl, ale vidím, jak se tady trápíš.
Měla bys odjet někam daleko, postavit se na vlastní nohy a začít zcela nový
život. Přijali tě na uměleckou školu v Londýně.“ tím jeho slova končila.
Byla jsem strašně šťastná. Vím, že tatínek se o sebe umí postarat sám, takže
jsem mu na to s radostí kývla. V den mých osmnáctých narozenin jsem
dostala letenku do Londýna a těšila jsem na možnosti, které mi otevíral život
ve velkoměstě…
Žádné komentáře:
Okomentovat